Jak dlouho mohu uchovávat záznamy pořízené kamerovým systémem?

Správa kamerových záznamů je klíčovým aspektem moderní bezpečnostní praxe, ale stanovení správné doby uchování těchto záznamů vyžaduje zvážení různých faktorů, včetně požadavků na ochranu osobních údajů a bezpečnostních potřeb daného prostředí.

Kamerové systémy jsou nedílnou součástí moderních bezpečnostních opatření v mnoha prostředích, od firem a obchodů po veřejné prostory a soukromé domovy. Avšak otázka, jak dlouho je možné uchovávat záznamy pořízené těmito kamerami, je klíčová, zejména s ohledem na respektování zásad ochrany osobních údajů. Jedná se o parametr kamerového systému, který je jednou ze základních věcí, jež je podrobně kontrolována pověřeným úřadem během jeho kontrolní činnosti.

Nezbytnost a proporcionalita

Základem pro určení doby uchování kamerových záznamů je princip nezbytnosti a proporcionalit. To znamená, že doba uchování by měla být pouze tak dlouhá, jak je nezbytně nutné k dosažení určeného účelu a musí být v souladu s požadavky na ochranu osobních údajů stanovenými v GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

Doba uchování by měla být pouze tak dlouhá, jak je nezbytně nutné k dosažení určeného účelu.

Podle ustanovení GDPR musí být doba uchování kamerových záznamů zdůvodněna a zdokumentována. To může zahrnovat provedení balančního testu nebo posouzení vlivu na ochranu osobních údajů. Důvody pro stanovení doby uchování mohou být různorodé. Od možnosti přístupu oprávněných osob k záznamům až po období, kdy jsou oprávněné osoby nepřítomny (například během dovolené).

Jaká doba je akceptovatelná

Nejčastěji se doba uchování kamerových záznamů pohybuje v rozmezí od 2 do 3 dnů. V některých případech může být tato doba prodloužena. Například pokud je objekt kontrolován méně často nebo není možné přistupovat k záznamům denně. V takových případech lze dobu prodloužit dle aktuální situace. Doporučuje se, aby doba uchování nikdy nepřekročila 30 dnů, ale spíše dobou 21 dnů. Jakákoliv delší doba než 3 dny musí být dostatečně věrohodně odůvodněna.

Doba uchování delší než 3 dny musí být dostatečně věrohodně odůvodněna.

Je důležité, aby správce kamerového systému zohledňoval specifika dané situace a potřeby ochrany majetku a bezpečnosti prostředí, které jsou monitorovány. To může zahrnovat i kombinaci různých dob uchování pro jednotlivé kamery v rámci stejného objektu, v závislosti na frekvenci průchodu subjektů údajů a umístění kamer. Například kamera u vchodu by měla mít nastavenou dobu uchování záznamu kratší než kamera, která hlídá sklepy bytového domu. Kamera u vchodu totiž zasahuje do soukromí osob mnohem více, než kamera v místech s minimálním pohybem osob.

Příklady nastavení doby uchování záznamů

• Obchod: 3dny – denní přístup, lze kontrolovat každý den kromě víkendu.
• Kanceláře 3dny – denní přístup, lze kontrolovat každý den kromě víkendu.
• Bytový dům: 3dny – denní přístup, lze kontrolovat každý den.
• Externí sklad: 9dnů – v případě přístupu oprávněných osob do objektu jen jednou za týden.
• Technologická zařízení: 17dnů – bez běžného přístupu, v případě pravidelné kontroly jednou za 14 dní.

Existují nějaké výjimky?

Pokud by doba uchování záznamů byla delší než 3 dny, musí správce kamerového systému poskytnout jasné důvody, proč je tato delší doba nezbytná. Avšak, tato pravidla neplatí pro mimořádné události, kde může být záznam uchován až do vyřešení dané události a následně smazán. Například v případě záznamu zloděje v objektu, lze tento záznam zpracovat, to znamená uložit na externí disk pro účely řešení sporu nebo obhajoby. Na externím disku může být uložen až do doby konečného vyřešení případu.

Celkově vzato, doba uchování kamerových záznamů je důležitým aspektem správy bezpečnostních systémů, který vyžaduje pečlivé zvážení a dodržení právních předpisů o ochraně osobních údajů. Správce by měl vždy dodržovat zásady nezbytnosti, proporcionalit a respektu k soukromí subjektů údajů při stanovování doby uchování záznamů.

Tagy článku: